Rok se s rokem sešel a ve dveřích mě ráno vítali andílci a čertíci. Všichni plní očekávání s jiskrou v oku a se stále stejnou otázkou. Přijde Mikuláš? Protože jsme byli všichni trochu nervózní z toho, že si nejsme jistí, zda jsme celý rok byli hodní, nemohli jsme se na učení vůbec soustředit. Proto jsme si raději povídali a vyprávěli mikulášské příběhy. Najednou buch, buch, buch. Ozvaly se rány a za dveřmi řinčely řetězy. Téměř se nám zastavil dech. Některým vyskočily slzičky a některým se rozklepala kolena. Do třídy nám vběhlo hned několik strašlivých čertů. Za nimi ale s noblesou přicházel i pan Mikuláš se svými andílky. Někteří z nás museli na svou duši přísahat, že se polepší v přípravách do školy, jiní zas, že budou hodnější k děvčatům. Po společné písni jsme dostali odměnu, adventní kalendář a ovoce. Vánoční nálada si na nás sedla jako hrnec na plotnu. Ozdobili jsme si vánoční stromeček, povídali si o dárcích a vánočních přáních. Zlatou rybku jsme s paní učitelkou Kinclmanovou nechytli, ale vánočního kapříka ano. Aby byl veselejší a z šupin se mu nesypaly jenom penízky, napsali jsme na každou šupinku vánoční přání. Budeme čekat, zda se nám splní. Ježíšek ví. Možná ho pak najdeme na Štědrý den pod talířem. Všem přejeme hezké předvánoční dny.
Třída 4. B a Petra Kinclmanová, třídní učitelka
