Na jaře jsme v Bezručově údolí ke Dni Země vysázeli několik stromků. Vydali jsme se do „Bezručáku“ znovu. Všimli jsme si, že se spoustu stromů vykácelo. Dokonce jsme si všimli, že jsou na několika místech stopy od traktoru. Začali jsme zkoumat. Je dobře, že se les kácí? Padlo několik odpovědí a několik různých názorů. Dozvěděli jsme se, že se musí les stejně jako my děti vychovávat. Od semínka po nábytek. Vyzkoušeli jsme si, jak se mladé stromky chrání oplocenkou a jak je pro zvěř těžké se k mlsce dostat. Zjistili jsme, že nejsme sami, kdo se nastříkal repelentem. Repelentem byly označeny i mladé stromky, nám to nevonělo, dokonce nám to zapáchalo a stejně tak jako odpuzoval zápach nás, měl odpudit i zvěř, aby neokusovala mladé stromky. Zahráli jsme si na hajného a dřevorubce, jako dřevorubci jsme označovali stromy, které by potřebovaly vykácet, protože byly slabé, napadené, nebo jen překážely dalším statným stromům. A protože jsme už měli pokáceno, museli jsme klády pomocí koňského spřežení odtáhnout. Vyzkoušeli jsme si povely, kterými se kůň řídí. Následovala debata o tom, co jsme tvrdili na začátku. Mnohým z nás se názor změnil. Je dobře, že se lesy kácí? Co myslíte? Vybrali byste si na míchání guláše dřevěnou vařečku, nebo plastovou?
Petra Kinclmanová, třídní učitelka a žáci 3.B
