Dovolím si maličko poetický úvod: vzdělání je jako řeka, do níž se pouštíme na mělčině prvních dětských krůčků, nejprve se pomalu osmělujeme, pouštíme se tam, kam stačíme, pak děláme první tempa, odvážíme se na hloubku, pak do mírného proudu… a tak dál. Časem se vyškrabeme na člun, aby nám to šlo lépe a rychleji. Někdo uplave pár temp, párkrát zabere pádlem a v nejbližší zátočině vyleze, aby se povaloval na sluníčku. Jiní plavou dál, někteří mají štěstí, že se po řece poznávání plaví celý život. A že to někdy dá zabrat…
Když budu v tom vodním příměru pokračovat, my učitelé jsme něco jako plavčíci, kteří těm malým či mladým plavcům pomáhají slovem ze břehu nebo praktickou ukázkou na mělčině. Jenže teď došlo ke změně a my musíme ze břehu zpátky na vodu. Rychle do lodí, každý je zároveň háčkem, který musí pozorně „číst vodu“ před sebou, i zadákem, který to musí ukormidlovat.
A pouštíme se do meandrů online výuky. Čekají nás záludné úžiny (Learn Tube, kanál General), proudy (Workstreams), místa (Share Point) a víry s exotickými názvy (Teams, Forms, OneNote apod.), o jejichž existenci jsme dosud nevěděli. Číhaly totiž pod hladinou anebo byly dosud na jiných tocích, kam jsme rozhodně zamířit nehodlali. Ale musíme je překonat, protože za námi jedou a čekají, že je tím vším provedeme, naši žáci. Musíme být aspoň o pár záběrů napřed, takže se učíme nové fígle a líbí se nám, jak je s jejich využitím najednou ta plavba jednodušší.
Že jsme měli zpočátku radost, že si od našich malých plaváčků odpočineme? To jo – zpočátku. Už asi po týdnu se to ale začalo měnit a oni nám chybí. Někteří z nich dokonce tvrdí, že my jim také, ale věřte dětem😊. A že jsme se nejdřív radovali, že si od té naší rutinní příbřežní instruktáže na čas odpočineme? Ne, ne – teď, když nás to hodilo zpátky na vodu, která opravdu teče a poklid „voleje“ je v nedohlednu, musíme zabírat mnohem víc. Nestačí prostě jenom učit, přibylo ještě – učit se.
Ještě jednu věc to přineslo – mnohem víc než dosud se navzájem dělíme o své zkušenosti, spolupracujeme. A tak se dál pokoušíme proplouvat dalšími nástrahami. A stejně parta vodáků, když dorazí k nebezpečnému jezu, se občas sjedeme dohromady, radíme se, dodáváme si odvahy a než vyrazíme dál, řekneme si: To dáme!
Tak ahoooj!
Luboš Mizun, třídní učitel 7. A