Tak jako všichni žáci, tak i my, žáci 2. A, jsme najednou doma. Do školy nemůžeme, ale přesto se musíme učit. Každý se s učením vypořádává jinak. Někdo se učí sám, jiný s rodiči a někomu se do učení moc nechce. Na našich třídních stránkách se dozvídáme úkoly na týden, ale přesto má každý z nás možnost pracovat svým tempem. Vypracované úkoly posíláme vyfocené a za splněné úkoly získáváme zlaté kamínky a někdy i jedničky. Jako třída si učivo procvičujeme na různých webových stránkách. Paní učitelka nám zadá úkoly a vidí, jak je plníme, co si máme ještě procvičit, vysvětlí nám chyby. Také jí můžeme napsat, což je prima. Plníme také dobrovolné úkoly, abychom se nenudili. Ve středu 1. dubna, jsme měli mít každoroční Den naruby. Jelikož nejsme ve škole, uskutečnili jsme si ho na dálku. Rozdíl byl jen v tom, že každý mohl být učitel, ale žákyní byla pouze naše paní učitelka. Posílali jsme jí úkoly a ona je splněné posílala nám ke kontrole. Docela jsme se pobavili, ale bavila se i paní učitelka. Vypočítat slovní úlohu, zvládnout hodiny, nakreslit obrázek, napsat slohovou práci, namalovat velikonoční vajíčko, nakreslit sovu a napsat o ní básničku, to vše musela naše „žákyně“ zvládnout. Jeden úkol zatím zůstal nesplněn. Najít totiž šnečí ulitu a namalovat ji, to chce více času, ale určitě to naše „žákyně“ zvládne. Jako nejvtipnější aprílový úkol byl shledán jednoznačně ten Marečkův. Vytvořit domácí kapelu a zahrát na kuchyňské potřeby stálo sice naši „žákyni“ hodně přemlouvání a práce, ale zažilo se při ní hodně legrace. Byl to prima den pro nás všechny!
Šárka Kulvajtová, třídní učitelka 2.A
