Zpočátku jsem si myslela, že se k nám koronavirus ani nedostane a že se nás to ani nebude týkat.
V prvních dnech, kdy jsem zjistila, že už jsou u nás někteří lidé nakažení, tak mě to vyděsilo a začala jsem se bát o sebe a svou rodinu. Postupně jsem si začala na situaci zvykat, ale přišlo mi, že moji rodiče se začali naopak více bát. Přemýšlím nad celou tou situací a snažím se hledat v ní i něco pozitivního.
Tato situace nám, některým, dala spoustu volného času, a to hlavně k přemýšlení a zamyšlení se nad vším. Koronavirus mi dal spoustu hezkých chvil s mojí rodinou. Více si povídáme a máme možnost využít společný čas i na to, abychom se o sebe více zajímali.
Uvažuji také více nad tím, co všechno obnáší výuka a práce učitelů. Vždycky jsem se těšila na jakékoli prázdniny nebo volno, a proto moje první myšlenka byla pozitivní, že mohu být doma, ale po pár dnech jsem zjistila, že to není takové, jaké jsem si to představovala a hlavně jsem si uvědomila, že samostudium je mnohem složitější a těžší, než jsem si myslela. Raději bych seděla v lavici a poslouchala výklad učitele.
Nemůžu říct, že bych se doma nudila. Mám stále plno aktivit. Jak školní, tak i zájmové. Trénuji taneční sestavy, často maluji nebo pomáhám s domácími pracemi. Chodím také na procházky, buď s rodiči nebo i sama, a přemýšlím nad tím vším, co se děje.
Je nepříjemný ten pocit, který často mám, že musím neustále dávat pozor na kontakt, na to, na co sahám, kde se pohybuji, nepříjemný pocit s rouškou, kdy se mi i špatně dýchá.
Koronavirus mi vzal hlavně možnost vidět každý den své přátele, zábavu o přestávkách a vlastně celkově svobodný pohyb s kýmkoli a kdekoli.
Zuzana Vondráčková 9.B