Nástup do školy znamenal konec hrátek v mateřské školce. Naše třída 1. A však vyrazila zavzpomínat. Nevzpomínaly jen děti, ale i já. Prostory starobylé radnice byly plné hraček, se kterými jsem si hrál, když jsem byl malý. Děti je znaly od svých maminek, tatínků, babiček, dědů. Avšak vzpomínat by mohli i ti mnohem starší, nejstarší z kočárků totiž vyrobili již v třicátých letech 20. století. Kvalitní hračky a stavebnice se pomalu vrací i v dnešní virtuální době a děti je mají rády, což je prima. Možnost na závěr si pohrát s některými exponáty nevynechal nikdo! A aby toho vzpomínání nebylo málo, naše milá průvodkyně se svým laskavým kolegou nám připomněli Vánoce pohyblivým betlémem pana Fialy, na který nás nechali juknout. Osud mnicha zazděného v místních zdech byl pak dostatečným varováním pro případné zlobily. Takže naše výprava v závěru pololetí skončila poděkováním v podobě potlesku našim průvodcům.Mgr. Jakub Vaverka